První hrob napravo - Recenze

20. 11. 2015
Prvni hrob napravo
První hrob napravo - recenze od Adély Kolářové
 
Charley Davidsonová je smrtka. Už od svého narození vidí duchy mrtvých lidí, kteří z nějakého důvodu zůstali ve světě lidí a neodešli do světla sami od sebe. Právě těm je Charley nucena pomáhat, protože ji duše zemřelých vidí jako svítící maják na cestě a něco nadpřirozeného je k ní přitahuje. Ovšem i ve chvíli, kdy Charley najdou, se většinou odmítají odebrat pryč a dělají jí ze života peklo.
 
Kromě smrtkování, jak tomu sama Charley říká, se ještě věnuje policejnímu vyšetřování. Díky tomu, že se může mrtvých normálně zeptat, kdo je zabil, je pro ni mnohem snazší řešit případy, takže spolupracuje se svým strýčkem Bobem, který je detektiv a svou neteř vede v papírech jako konzultantku a tajného informátora. A abych toho neměla Charley málo, tak ještě pracuje ve své vlastní soukromé detektivní kanceláři a pomáhá lidem sehnat důkazy nevěry jejich protějšků nebo najít pohřešované (s tím jí pomáhá duch mrtvého chlapce jménem Anděl, kterého Charley stanovila svým hlavním vyšetřovatelem).

Prvním hrobě napravo má Charley práce nad hlavu. Spolu se svým strýčkem řeší vraždu tří advokátů, jejichž duše se jí nastěhovaly do kanceláře, sama se soustředí na zmizení své klientky, která utekla od násilnického manžela, a k tomu všemu se jí ještě do snů nastěhoval tajemný milenec, u kterého si je Charley čím dál víc jistá, že skutečně existuje a do snů se jí nějakým způsobem vnutil na dálku.

Přečíst tuto „hrobovou sérii“ jsem si chtěla už strašně dlouho a měla jsem ohledně ní veliká očekávání. A musím říct, že mě nezklamala (přinejmenším první díl ne). Akce střídá akci, čtenáři nemají chvíli na oddych, neustále se něco děje. Zkoumání všech schopností, které Charley má a někdy o nich ani sama neví, je nesmírně zajímavé, a já se při čtení opravdu bavila.

Největší podíl na tom bude mít bezpochyby hlavní hrdinka, která je naprosto úžasná. Je to drsňačka, i když ne v tom smyslu, v jakém byste asi čekali. Dostává na budku a to docela často, takže ji lidé neustále potkávají s rozbitým nosem a monoklem kolem oka. Ale i přesto, že jí v jednom kuse někdo láme žebra, je opravdu drsná a jen tak před něčím necouvne. Nebojí se a jde si za tím, co chce, za což ji obdivuju.
Kromě toho je ale i vtipná a to ne málo. Humor na postavách oceňuju nejvíc, protože se moc ráda směju, s čímž jsem u Charley neměla problém. Chrlí ze sebe jednu hlášku za druhou, a když už si náhodou nějakou perlu nechá pro sebe, alespoň se o ni se svými čtenáři podělí ve svých myšlenkových pochodech, které někdy skutečně stojí za to. Její humor je dost specifický a osobitý, který asi nenadchne každého, ale já si s její povahou nesmírně sedla, takže jsem neměla sebemenší problém. Charley mě během celé knihy nespočetkrát rozesmála a já ji za to upřímně miluju.

Pokud se u čtení rádi bavíte a máte rádi fantasy, rozhodně jste na správné adrese. Tuto sérii zkrátka musíte mít, takže co nejrychleji utíkejte do nejbližšího knihkupectví a jděte na to. Charley Davidsonovou můžu opravdu jen a jen doporučit!
 
Úryvek:
Strýček Bob se zasmál. „A co to u všech pekelných spratků máš na sobě?“
To, o čem se strýček tak neuctivě vyjadřoval, bylo oblečení, které jsem si pečlivě a dlouze vybírala z šatníku. Protože mi kombinace černé s černou pořád připadala nedostatečně černá na vloupání, pomazala jsem si obličej černou maskovací barvou. Samozřejmě jsem se musela několikrát převléknout, zatímco Garrett na mě netrpělivě čekal dole v autě. Celou dobu jsem na něj myslela a doufala, že se na mě nezlobí, že mi to tak dlouho trvá. „Snažím se splynout,“ řekla jsem.
„S čím? S čerty?“
„Nesměj se mi, strýčku Bobe,“ řekla jsem a hlasitě usrkla kolu z kelímku. „Jen si počkej, až přijde chvíle, kdy budete muset někoho poslat na průzkum. Pak vám ještě budu dobrá.“
V tom okamžiku se do našeho rozhovoru vložit Garrett. „Oceňuju tvou prozíravost,“ řekl tónem, ze kterého bylo naprosto jasné, že to není tak divoké. „Sice ne tolik jako tvoje přednosti, ale stejně…“
Otočila jsem se na něho a řekla: „Když dovolíš, tak moje přednosti mají jména.“ Ukázala jsem na pravou. „Tohle je Nebezpečí.“ A na levou. „Tohle je Will Robinson. A byla bych ráda, kdybys o nich nemluvil jako o přednostech.“ Překvapeně na mě zamrkal a chvíli mlčel, jako by se chtěl ujistit, že opravdu slyšel, co slyšel. „Ty sis pojmenovala prsa?“ zeptal se nakonec.
Pokrčila jsem rameny a otočila se zpátky. „Pojmenovala jsem si i vaječníky, ale ty jen tak někomu nepředstavuju.“
 

První hrob napravo, počet stran 352, cena 255,- Kč. Knihu můžete zakoupit ZDE.   

 
Vytisknout stránku Poslat odkaz na e-mail