RECENZE: Čtyři po půlnoci - Stephen King

12. 7. 2017

ANI VE ČTYŘI RÁNO NEBUDE KLID...

 
Stephen King, autor naprosto oprávněně označován za mistra strachu, vydal poprvé v roce 1990 povídky pod souhrnným názvem Čtyři po půlnoci (v anglickém originále Four past midnigt), nutno dodat, že do České republiky se dostaly až v roce 2002 a letos, tedy v roce 2017 se náš knižní trh obohatil o jejich druhé vydání.

Povídky jsou rozděleny do dvou knih, z nichž každá čítá dvě povídky. Před každou z nich ke čtenáři promlouvá sám autor, dává nám možnost zjistit, co jej motivovalo a kde čerpal inspiraci  k jednotlivým povídkám. Nyní se budu lehce věnovat každé z nich.
 
 
ČASOŽROUTI
Povídka s poměrně rychlým spádem, což je dobře, protože se čtenář brzy dostane k „jádru pudla“ a není zbytečně popotahován událostmi kolem. A pokud přeci jen je, mají velký význam pro hlavní dějovou linii. Tuto linii tvoří letadlo s cestujícími, kteří na své trase usnou. A když se v průběhu letu probudí, zjistí, že značná část spolupasažérů zmizela. Ti, kteří zůstali, se pochopitelně snaží zjistit, co se stalo, neboť po lidech zůstalo na sedácích naprosto vše … šperky, kabelky … jen po jejich osobách není ani vidu ani slechu. Bohužel zmizí i sám pilot, ale naštěstí se mezi pasažéry najde jiný, který se ujme řízení letadla.

Musejí nouzově přistát na jiném letišti, než bylo původně plánováno. Ale nic není tak, jak by mělo. Letiště je prázdné, nefungují počítače ani mobily, jídlo, které zde najdou je nepoživatelné, nejde rozdělat oheň … a do toho ten zvláštní zvuk – zprvu sotva slyšitelný, ale postupně narůstající na intenzitě.
Pod vlivem řady úvah a příběhů, které si mezi sebou vyměňují, začínají tušit, že stále se blížící zvuky jsou mnohem nebezpečnější, než si původně mysleli a že jim je v patách neúprosný čas, který maže vše, co už bylo …

Napětí v knize je plíživé, někdy intenzivnější, jindy méně … celkově se povídky Čtyři po půlnoci určitě neřadí mezi Kingovy nejstrašidelnější.
Zaujmou určitě myšlenkové pochody jednotlivých postav i jejich jednání. Závěr povídky je poměrně jasný, ale přesto zůstává několik otázek … 
King_casozrouti_upraveny
 
 
SKRYTÉ OKNO DO SKRYTÉ ZAHRADY
Děj v této povídce je poněkud roztahanější, než je tomu v Časožroutech. Hlavní postava je zde spisovatel Mort, ke kterému jednoho dne přijde muž v klobouku a nařkne jej, že mu před několika lety ukradl povídku. Mort je přesvědčen, že tomu tak není a snaží se sehnat co nejvíce důkazů.  Avšak pokaždé, kdy má možnost prokázat, že je skutečným autorem povídky, stane se něco, co mu v tom zabrání. A záhadná postava v klobouku zesiluje nátlak …
Kam až bude muset Mort zajít a co všechno se ještě bude muset stát, aby muže přesvědčil, že mu povídku nevzal?
Skryté okno do skryté zahrady se ve větší části potýká pouze se zmatkem hlavní postavy a s jeho zoufáním si nad událostmi, které se začaly dít v jeho okolí. Je to taková honička za pravostí, která ale je, dle mého názoru, možná až příliš zdlouhavá. Každopádně stojí za to povídku dočíst, protože poslední třetina knihy má právě naopak velký akční spád …
Opět bych zmínila autorovu zálibu nechávat při závěru pracovat čtenářovu fantazii …
 
 
 
POLICAJT Z KNIHOVNY
Dobře radila knihovnice Samovi, aby vrátil knihy včas a nepoškozené … jenže Sam její varování nebral nijak vážně. Využil knihy k proslovu, za který sklidil velký úspěch … a poté knihy ztratil. A nepomohl ani varovný telefonát … musel jej skutečně navštívit policajt z knihovny.
Co všechno obnáší ztráta knih a hlavně, kdo je ve skutečnosti záhadná knihovnice, která Samovi knihy vypůjčila? Povídka se v jisté chvíli otáčí směrem, který čtenář nejspíše neočekává. Ale vyprávění, která přicházejí, jsou prosety prvky, které způsobují to správné nutkání číst dál … tady přesně přijde ta chvíle, kdy nikdo nedokáže odložit knihu a čte a čte … a potom je, bohužel, konec. čtyři_po_půlnoci2
 
Povídku provází vůně knih, starých regálů i knihoven samotných, ale při druhém nadechnutí vévodí víno a tvrdý alkohol, který opět ukazuje, co všechno dovede s člověkem udělat, a hlavně, jaké mohou být příčiny, proč člověk vůbec pít začne …
Za mě jde o nejlépe promyšlenou povídku ze všech čtyř. Mám-li ji porovnat ale s předchozími, má za mě nejméně zajímavý závěr. 
 
 
 
SLUNEČNÍ PES
Když otec koupí svému synovi polaroid, který si tak dlouho přál … ale očekávaná radost z něj brzy, ale velice brzy zmizí.
Kevin chce udělat svůj první snímek, rodina se postaví před objektiv, usměje se, ozve se cvaknutí a vyjede fotografie … ale na obrázku není Kevinova rodina, nýbrž plot a u plotu velký pes … pokaždé, když udělá Kevin nový snímek, vyjde z fotoaparátu tatáž fotografie. I když, s odstupem času zjistí, že tak úplně stejná není - ten pes se totiž neustále přibližuje a víc a víc odhaluje svou skutečnou podobu.
Kevin vezme polaroid Sun 660 do opravny, ale tamní opravář je „schopností“ fotoaparátu v podstatě fascinován. A snaží se, stejně jako Kevin, zjistit, co to má znamenat. Pes se stále přibližuje, Kevina i opraváře navíc pronásledují děsivé sny … a východisko se neukazuje žádné. Co se asi stane, až bude pes tak blízko, že dostane šanci „vylézt ven“?

Pro mě byla povídka Sluneční pes nejstrašidelnější ze všech čtyř, a to právě díky myšlence přibližujícího se strachu při každém zmáčknutí spouště polaroidu. A co hůř, když lidská zvědavost spoušť stále mačká a mačká? Povídka byla jednoznačně napínavá od začátku až do konce.
 
ZÁVĚR
Obecně musím k povídkám dodat, že ti, kdo se chtějí hodně bát, budou zklamáni, protože zde není ani tak podstatný náš strach, jako spíše strach hlavních postav … King jasně píše o tom, že strach nikdy nekončí, a stejně tak i nejistota. Částečně otevřené konce otevírají dveře fantazii. Bohužel ti, kteří nejsou příznivci dlouhých popisů a stránek plných dialogů, kdy řada z nich nemá stěžejní význam, budou knihami lehce zklamání. Ale i ta nejméně akční strana nepostrádá Kingův vytříbený způsob vyjadřování a tím i čtivost, která z něj vyplývá.
 
 Autor recenze: Andrea Komárková

 

KOUPIT KNIHU:

 
 
KING, Stephen. Čtyři po půlnoci. Vydání druhé. Přeložil Ivan NĚMEČEK. Praha: Beta, 2017. ISBN 978-80-7306-907-0.
KING, Stephen. Čtyři po půlnoci. Vydání druhé. Přeložil Ivan NĚMEČEK. Praha: Beta, 2017. ISBN 978-80-7306-908-7.
 
ctyri_po_pulnoci_1230x360_king
 
Vytisknout stránku Poslat odkaz na e-mail