Zvyk není železná košile - recenze

25. 1. 2016
Zvyk_neni_zelezna_kosile.final

Zvyk není železná košile - recenze od Martiny Benešové

Asi čtyřicet procent činností, kterými se přes den zabýváme, tvoří zautomatizované sekvence, které provádíme, většinou ve stejném kontextu, aniž bychom o nich přemýšleli. Někdy nám mohou být prospěšné, někdy zase ne. Autorka knížky "Zvyk není železná košile" (v originále "Better than Before"), Gretchen Rubin, tyto návyky podrobila důkladnému zkoumání a nabízí nám návod, jak je využít v náš prospěch. Protože, jak tvrdí, když změníme návyky, změníme svůj život. Jak to ale udělat, aby to fungovalo i pro nás?

Gretchen Rubin původně vystudovala práva, po několika letech praxe v právnické firmě se ale rozhodla, že se chce stát spisovatelkou. A zdá se, že se jí to velmi dobře povedlo. Nazvali ji královnou svépomocné literatury. Témata, kterým se rozhodne věnovat (nejdřív štěstí, teď návyky), jako horlivá čtenářka podrobuje důkladnému zkoumání - studuje dostupnou literaturu i výsledky nejnovějších výzkumů, současně ale z nejrůznějších úhlů sleduje chování svoje vlastní i svých přátel a rodiny. Reaguje i na podněty, které dostává od čtenářů i prostřednictvím sociálních sítí a taky (profesionální deformace) pozoruje a analyzuje vše, co se děje kolem ní. Říká: "Z osobních zážitků jiných lidí jsem se často poučila mnohem víc než z vědeckých studií". A zřejmě v reakci na často velmi nepřehledné právnické texty, kterými se dříve musela prokousávat, ona píše velmi srozumitelně a zábavně, vtipně a s dávkou sebeironie. Výsledkem jsou knížky, v nichž jsou osobní zkušenosti prokládány vědeckými fakty a návody, které respektují individuální odlišnosti čtenářů - při čtení se mi mnohokrát stalo, že jsem si řekla: "To jsem přesně já!", a určitě se to stalo nebo stane i mnoha dalším čtenářům. Asi tak není divu, že první knihy Gretchen Rubin, "Projekt štěstí", se údajně prodalo přes milión výtisků a byla přeložena do více jak třiceti jazyků (včetně češtiny). S touhle to zřejmě nebude jinak.  

Kniha je velmi inspirativní a motivující (i když zrovna motivaci Gretchen moc neřeší a nabízí spíš praktická řešení). Vychází z předpokladu, že na každého funguje něco jiného, a že je dobré si uvědomit, co charakterizuje právě toho konkrétního člověka. O sobě třeba říká: "Když jsem zahájila svůj výzkum, neznala jsem moc sama sebe a netušila jsem, jak jsem schopná přijímat a rozvíjet návyky. Teď už vím, že jsem držák, odříkač, maratonec, dokončovací typ a skřivan, a že trávím spoustu času úvahami o tom, co pro mě je a není důležité, což mi umožňuje lépe vytvářet nové návyky. A čím víc rozumím sama sobě, tím lépe chápu ostatní." Nejdřív tedy musíme poznat sami sebe a až na základě toho se zamyslet nad svými návyky. Začlenit do života nějaký nový není úplně jednoduché. Ale jakmile si jej jednou osvojíme, nemusíme se zdržovat přemýšlením a rozhodováním, není potřeba sebeovládání. Návyk nevyžaduje rozhodování - už jsme rozhodnutí.

Autorka rozlišuje lidi podle toho, jak reagují na očekávání, jaké mají sklony: Držák (vytrvalý, zodpovědný, dodržuje pravidla), Zvídavec (dělá takové věci a dodržuje taková pravidla, která vyhodnotí jako rozumná, potřebuje informace), Dobrák (jedná zodpovědně a vychází vstříc hlavně ostatním) a Rebel (nerad se podrobuje vnitřním i vnějším očekáváním, potřebuje svobodu a volnosti, brání se návykům). Analyzuje i další rysy osobnosti, na základě kterých je potřeba volit strategii (sova * skřivan, zahajovač * dokončovač, jednoduchost * hojnost,  odříkač * umírněnec, ...).  Někdy je skoro až legrační, jak si Gretchen překládá skutečnost do těchto svých termínů a určité závěry spojuje právě s touto typizací ("Není divu, že držáci a zvídavci využívají strategii párování mnohem snáze než ostatní. Dobráci s ní mívají trochu problém ... rebelové tento přístup nejspíš ani nevyzkoušejí."), ale ono to asi opravdu funguje.

Kniha vtáhne i různými testy, na základě kterých se čtenář může leccos o sobě dozvědět, případně začít přemýšlet nad věcmi, které by ho normálně nenapadly  ("Chtěla bych, aby mé děti vedly takový život, jako mám já?", "Podléhám špatným návykům spíš ve skupině, nebo když jsem sama?").  

Knížka je rozdělena do několika kapitol, v nichž se řeší možné způsoby a metody praktického začleňování nových návyků do každodenního života i možné nástrahy a komplikace, ke kterým může dojít:

  • Pilíře návyků - jak na to
  • Je načase začít - kdy
  • Touhy, úlevy a výmluvy - jak se vyhnout selhání
  • Každý je jedinečný - jak pochopit sebe sama a jak toho využít

Například já spadám podle typizace Gretchen Rubin do kategorií zvídavec, skřivan, umírněnec a stoupenec hojnosti. A jako typického zvídavce mne v knížce zaujala třeba strategie párování, která spočívá v tom, že  nějakou činnost, do které by se nám nemuselo vždy chtít, spojíme s něčím příjemným (když bagel, tak jen z kilometr vzdálené pekárny, do které musím dojít pěšky, když poslouchat oblíbenou audioknihu, tak jen na procházce, když telefonuji, tak stojím ... ). Ale takovýchto menších či větších rad a praktických vychytávek je kniha plná a myslím, že nějaký fungující postup si v ní pro sebe najde každý.

Před časem vyšel s Gretchen Rubin zajímavý rozhovor v časopise Žena a život - zájemci si ho mohou přečíst tady.

Každopádně doufám, že z předchozího textu je jasné, že tuhle knížku rozhodně doporučuji k přečtení. 

A na závěr snad ještě jeden citát, který, aspoň podle mne, Gretchen Rubin ve vztahu k tématu knížky hezky popisuje: "Jen pár věcí ve mně vyvolává stejně velký pocit štěstí, jako když můžu někoho vybízet k vytváření dobrých návyků - a občas bývám zřejmě dost neodbytná."

 

Zvyk není železná košile, počet stran 336, cena 263,- Kč. Knihu můžete zakoupit ZDE.   

 
 Autorkou recenze je: Martina Benešová (FitGourmet)
Vytisknout stránku Poslat odkaz na e-mail