RECENZE: Ústav

12. 10. 2020
King, zdá se, definitivně opustil psaní o strašidlech a zaměřil se na monstra skutečná - lidi.

Při psaní Ústavu zrecykloval několik svých oblíbených a osvědčených motivů, což mi vůbec nevadilo. Přiznám se, že z anotace jsem moc moudrá nebyla, protože slibovala něco mezi Žhářkou a To, ale troufám si tvrdit, že Ústav má v sobě i hodně nového. Až mě to samotnou překvapilo. 

Na začátku románu sledujeme bývalého policistu Tima, jak potlouká po státech a náhodou zakotví v jednom městečku... po Lukovi z anotace ani vidu ani slechu, ale hned těch prvních 37 stran je to King s velkým K. Stopování a podivné existence s ním spojené, malé městečko kdesi na konci světa, šerif s basetími tvářemi a na košili skvrnu od kečupu. 

Pak konečně potkáme Luka, kluka, co ve dvanácti letech maturuje a chystá se studovat dva obory na MIT. Génius a zároveň i obyčejný kluk, co s kamarády chodí na hřiště nebo si čte. Neznámí lidé ho v noci unesou rovnou z postele a zabijí mu rodiče. Chlapec se probudí ve svém pokoji, který ale není tak úplně jeho.

„Pomalu se oblékl s pohledem upřeným do míst, kde mělo být okno. Pak se posadil a obul si tenisky. Po obou stranách byly jeho iniciály, LE, a tak to mělo být, jenže ta prostřední nožička u E byla moc dlouhá, tím si byl jistý. Podíval se na podrážky a hledal na nich pouliční špínu. Žádná tam nebyla. Teď si byl naprosto jistý. Tohle nejsou jeho tenisky. A tkaničky byly příliš čisté. Nicméně mu padly dokonale.“

Uvítací řečičky se v Ústavu nekonají, ale pokoj je odemčený. Na chodbě sedí dívka – Kalisha (nebo Isha, nikdy Frajerka), černoška, s cukrovou cigaretou v puse. KUŘ JAKO TÁTA! hlásá nápis na krabičce. Dívka je místní mazák a postupně Luka seznámí se zbytkem osazenstva Přední poloviny, kde mají sice děti relativně svobodu pohybu, dostatek jídla a zábavy (hřiště, televizi i počítač, i když s omezeným přístupem), ale jsou testovány, takže bolestivé injekce, projekce světel a dost často i fyzické násilí tu na denním pořádku. Pak je tu Zadní polovina, kam chovance odvádí, když skončí testování. A odtamtud se ještě nikdo nevrátil. A Luke se tam podívat neplánuje.

Motiv spiknutí obřích rozměrů je spíš na pozadí, přece jen jsou hlavní hrdinové děti, i když nadané, které se snaží především přežít vysilující lékařské pokusy a nezbláznit se. Když je řeč o tom nadání, děti se v Ústavu dělí na tékáčka (telekinetiky) a tépéčka (telepaty). O obou už King nějakou tu knihu napsal, takže v tom umí chodit. Je to uvěřitelné a děsivé.

Ani motiv střetu světa dětí a dospělých není nový, ale vyplývá z něj jasné poselství - dětem se ubližovat nemá.

„Šum zesílil, a když Smith vytahoval z kapsy své American Spirits, třásla se mu ruka. Muž, který vystoupil z těžko popsatelného chevroletu, si věřil a ovládal se. Ten, který tu stál teď, šišlal a potil se v podpaží, byl někdo jiný.
[...]
Balíček cigaret vypadl Smithovi z ruky. Když se pro něj shýbal, poodlétl, i když nefoukalo.
‚Kouření vám škodí,‘ řekl Luke. ‚Nepotřebujete žádnou předtuchu, abyste věděl, co se stane, když nepřestanete.‘
U malibu se spustily stěrače. Světla se rozsvítila.
‚Já bych jel,‘ řekl Tim. ‚Dokud ještě můžete. Jste naštvanej z toho, jak to probíhalo, to chápu, ale nemáte ponětí, jak naštvaný jsou tyhle děti. Byly totiž v epicentru.‘ “

Kingovi se povedl další psychologický román s postavami, které si mě rychle získaly a když odešly, bodlo mě u srdce, jako bych ztratila opravdového přítele. Luke na mě sice kdo ví jakej dojem neudělal, ale Kalishu, Nicka i Averyho jsem si zamilovala.

Někdo může namítat, že nové knihy nejsou tak děsivé jako ty, co psal (sjetej) v osmdesátkách, ale zaprvé už je to starý muž a zadruhé, když někdo unese dítě, zavraždí mu rodiče, píchá do něj injekce a pak mu drží hlavu pod vodou dvě minuty, myslím si, že je to sakra děsivý...

Potěšilo mě, že tentokrát byla kniha dlouhá tak akorát. Třeba u Růženek jsem měla pocit, že by mohla být o sto, dvě stě stran kratší a jen by jí to prospělo, zatímco Povznesení bylo zase moc krátké. Ústav dokonale uspokojil moje čtenářské smysly a přiznám se, že jsem si ho spíš šetřila.

Obálka je perfektní. Dokonale ilustruje obsah knihy a líbí se mi i použitý font.

 

Recenzi najdete na blogu Karinga knihomolka

 

 

KOUPIT KNIHU

Výhody pro vás
Doprava zdarma
při nákupu nad 1 000 Kč
Osobní odběr na Praze 4
Platba kartou nebo hotově
Aktuality
RECENZE: Zas a zas
RECENZE: Zas a zas
5. 1. 2021
"Kniha není jednoduchá ke čtení, je hloubavá, je ideální pro někoho, kdo nechce plytký příběh."
RECENZE: Pátá čtvrtina
RECENZE: Pátá čtvrtina
17. 12. 2020
'Všechny povídky se vyznačují tím, co umí King opravdu dobře - propracovanou psychologií postav.'
RECENZE: Zelená míle
RECENZE: Zelená míle
15. 12. 2020
'Je to příběh, který Vás dostane jak při samotném čtení, tak ve Vás bude rezonovat ještě dlouho po dočtení.'
RECENZE: Ztracená historie snů
RECENZE: Ztracená historie snů
7. 12. 2020
"Pokud vás baví historické romány - budete nadšeni."
RECENZE: Jak zemřít osamocen
RECENZE: Jak zemřít osamocen
20. 11. 2020
'Určitě Vám Jak zemřít osamocen doporučuji. Ať už pro Vás, pokud máte rádi vtipné a sarkastické knížky anebo jako dárek pod stromeček pro někoho z Vašich blízkých, kdo je na této vlně humoru naladěn.'
RECENZE: Povědomá temnota
RECENZE: Povědomá temnota
18. 11. 2020
"Nekompromisní vyprávění vás zcela pohltí a dostane svou dravostí i syrovou realitou."
RECENZE: Pohlednice bez podpisu
RECENZE: Pohlednice bez podpisu
18. 11. 2020
"Pro všechny milovníky hlubokých příběhů s emotivním laděním román Pohlednice bez podpisu vřele doporučuji."
RECENZE: 24 vzpomínek
RECENZE: 24 vzpomínek
18. 11. 2020
"Myšlenkový přesah vám dá spoustu látky k přemýšlení, buď nad svým partnerským vztahem, nebo nad dosavadním životem."
RECENZE: Na plný plyn
RECENZE: Na plný plyn
26. 10. 2020
"Povídky jsou dost různorodé, takže se jich dá číst víc za sebou aniž by Vám splývaly, což považuji za velkou výhodu."
RECENZE: Hrdinové
RECENZE: Hrdinové
16. 10. 2020
"Hrdinové na mě chvilkami působili stylem, že autor sedí v křesle a vše mi vypráví."